

Mezi četnými tradičními specialitami dubrovnické oblasti, které místní obyvatelstvo dodnes rádo připravuje, má své zasloužené místo i nápoj rozulin.
Tento chutný likér z růží se připravoval na jaře, kdy zahrady zaplavily překrásné růže starobylé odrůdy Centifolie, které kdysi zdobily každou zahradu, ale dnes již nejsou tak častým jevem. Na rozalinu se vždy vybírali ty růže s nejkrásnějšími květy. Ale jejich zbarvení nebylo rozhodující. O co byla jejich barva intenzivnější, o to byl likér tmavší. K přípravě se používali korunní plátky čistých nestříkaných růží, které se oddělily od pestíků a byly zbaveny nečistoty. Hospodyňky je sbíraly ve svých zahradách, dávaly je do skleněných nádob, promíchaly je s cukrem a nechávaly na slunci dokud se cukr nerozpustil. Receptů pro tento chutný likér je hodně, ale většina je toho názoru, že se nádoba na slunci nechává dokonce i celý měsíc. Poté se k lístkům přidávala pálenka, a to nejčastěji vínovice, či jiná pálenka neutrální vůně i chuti, aby vynikla vůně růže. Tato směs se ještě znovu ponechávala na slunci až dva další měsíce.
Takový nápoj se scedil přes hustou látku, přelil do lahví a dobře se zazátkoval a podával se při zvláštních příležitostech. Záleželo na množství alkoholu. Výsledkem by byla buď pálenka z růží či likér zván rozalina, rosolio, rozulin anebo rozalin. Často se v dubrovnické oblasti podával jako aperitiv, ale i při přípravě speciality jakou je i slavná rožata. Kromě u rožaty, dubrovnické ženy rozalinu často používaly i při přípravě smaženého sladkého těsta známějšího jako fritule, a dávala se i do směsi, aby dostala zvláštní aroma a aby těsto při smažení do sebe nevsáklo příliš mastnoty. V létě byl likér obzvláště osvěžující i oblíbený ve společnosti a zdobila jej nádherná vůně i intenzivní žlutá barva. Podle přání někdy hospodyně do likéru přidávaly i koření jakým je nemletý koriandr či skořice, aby se jimi dodatečně uzavřel dojem z tohoto chutného, sladkého a voňavého alkoholického nápoje.